úterý 1. dubna 2008

Když je hlava holá, trpí celé okolí...

Tak jsem se včera víceméně náhodou přistihl, že přepínám na fotbalové derby pražských S. Tedy týmů Sparty a Slavie Praha. Bylo to v okamžiku, kdy jeden ze slávistů právě dával gól, což mi přišlo jako docela fajn náhoda a tím byla na pár okamžiků upoutána má pozornost. Musím zde uvést, že český fotbal jinak nesleduji, poněvadž drtivá většina zápasů naší nejvyšší ligy je na úrovni okresního přeboru a těch devadesát minut je proto lepší strávit civěním z okna, nebo do zdi. Přesto je některým zápasům dopředu přisuzován punc skvělosti a dokonce se o nich s předstihem povídá, že to bude podívaná, napínavý zápas a podobně.... A tak už se pomalu blížím k tomu tématu, které je nastíněno v nadpisu. Jedna ze skupin lidí, kteří jsou ještě stále s fotbalem v Čechách spjaté, ačkoli si nejsem jist, že fotbal jako takový je jejich pravým objektem zájmu, jsou náckové. Ano, můžeme to nazývat vznosně a takřka děsivě Rowdies, Hooligans a podobně... Nicméně pro mne jsou to na první pohled plešatí majitelé dutých hlav. Na zápas o kterém tu píšu se jich z Letné, kde sídlí jejich klub vypravilo několik stovek. Většina to vzala pěšky, aby bylo vidět že drsňáci se nesou Prahou. Většina z nich by nejspíš skončila pod koly kamionů (už jen ta představa mne blaží), nebýt jejich ochránců v podobě zhruba dvousethlavého komanda policistů a těžkooděnců. A tak kamiony a zbytek dopravních protředků měly zhruba na dvě hodiny naprostou smůlu... Musely čekat až dav projde. V okamžiku, kdy jsem na zápas přepnul já a padl gól, strhla se na stadionu věc se sportem opravdu příliš nesouvisející. Oni hustí chlapíci okupující tribunu a vydávající se snad původně za fanoušky svého týmu ať již na jedné, nebo na druhé straně započali po silvestrovsku odpalovat petardy a jinou zábavní pyrotechniku. Ti, kterým zřejmě z kapesného na rachejtle nezbylo se dali do postupného rozebírání vybavení strahovského stadionu a nemaje patřičné nářadí, museli jim k tomu posloužit jejich statné končetiny opatřené nelehkou obuví. Hlavy poctivě zabalené, zřejmě na rady maminek, aby se nenastydli. Kordóny těžkooděnců bedlivě zespoda střežily, aby se u toho chlapcům nestalo něco ošklivého, protože všichni víme, že i taková záděra může být pro citlivého chlapce nepěknou lapálií. Fotbalový zápas byl přerušen, aby se i kamery mohly věnovat oné oslavě inteligence. Když potom jeden jedinec proběhl okolo policistů a třímaje rohový praporek hrdě pobíhal tam, kde ještě chvilku předtím předváděli své finesy hráči dvou nejslavnějších českých klubů, došla trpělivost nejprve ochrance. Po krátké scénce jako z němých filmů dohnali tři ochránci pořádku nebohého zmateného idiota, umně jej zpacifikovali a odvlekli kamsi mimo herní plochu. To už došla trpělivost i těžkooděné složce policie, která do té doby náckům v duchu svého nového skvělého sloganu pouze pomáhala a je chránila. Několik "fanoušků", kteří v té chvíli již víc než lidi připomínali lidoopy, dostalo obuškem přes holá polonahá záda, několik jich bylo odvedeno, nicméně drtivá většina se mohla v klidu vrátit na místa svých vytrhaných sedaček.
Fotbal se dohrál, ale o ten už vlastně vůbec nešlo. Ve zbytku času totiž mohl málokdo věnovat své plné soustředění hře s míčem, neboť po ploše okolo trávníku jezdily sanitky, pobíhali hasiči, přeskupovaly se roje těžkooděnců a podobně. Výsledek? Půlmilionová škoda díky řádění hovad, další kapka do poháru ostudy českého fotbalu, pár zatčených plešatých zmrdů, které bude stejně velmi těžké z čehokoli obvinit, natož je nějak pádně potrestat a další ujištění mnoha lidí, že než jít na fotbal, to už je lepší naučit se hrát na housle.
Tenhle text vůbec nemá za účel odsuzovat fanoušky sportovních klubů. Naopak, sám jsem jedním z nich a už léta svými hlasivkami podporuji hokejový tým. Díky tomu také vím, že celá tahle šou se dá udělat ve slušnosti a zábavě... Píšu jej jen proto, že už dlouho nemám rád agresivní pitomce a ještě o trošku déle a o trošku více mi vadí náckové. A při včerejším zápase jsem na tribunách takřka neviděl nikoho jiného než tato plešatá individua. V záběrech televize bylo několikrát naprosto jasně vidět ničím nezakrývané hajlování a v ruchových mikrofonech spousta pestrých rasistických pokřiků. Tisíce ostatních fanoušků a diváků se tak staly jakýmisi rukojmími v rukou pár stovek tupých ksichtů.
K tomu všemu ozbrojený doprovod přes celou Prahu....
Víkend předtím organizovali pochod v Jihlavě, kde 150 nácků doprovázelo na 400 policistů...
Jo možná je to trošku závist, poněvadž moci se projít po jakémkoli městě s takovým pocitem bezpečí, to se jen tak někomu nepoštěstí.

Ale spíš než o závist se jedná o nenávist, která roste pokaždé když vidím obtloustlé pubertální plešaté kretény oblečené v bombry a maskáče a reprezentující myšlenku, která by je samotné poslala do plynové komory mezi prvními. Nenávist, která roste s každým xenofobním nápisem na zdi, jenž vytvořil člověk, který o životě a problémech společnosti ve skutečnosti nemá ani páru. Tu nenávist, která je silnější, než standardní lhostejnost daná do vínku drtivé většině populace. Nenávist vůči zlým hajzlíkům s holými často deformovanými hlavičkami. Tu nenávist, která mne přiměla k tomu, abych napsal tenhle blud. Tu nenávist, která mne jistě jednou postaví do situace, kdy budu mít možnost se zachovat stejně jako průměrný nácek a ocitnu se v přesile lidí, kteří budou do onoho hajzla kopat. Teď už s jistotou vím, že si kopnu taky...

Žádné komentáře: