Zasaď strom, postav dům...

Všude okolo je tolik věcí, kvůli kterým by člověk mohl být od rána do večera v depresi, nebo prostě jen neustále nasranej. Ať je to politika, mezilidské vztahy, ekologie, nebo třeba připálený puding na plotně. Nasraných ksichtů kolem sebe denně potkáváme desítky, možná stovky. A je opravdu naprostá ztráta času přizbůsobovat se té okolní všeobjímající dementní nasupenosti. Lepší je si čas od času udělat nějakou tu radost a pak bý hepy a všem se tlemit do zamračených tváří. Stačí k tomu mnohdy fakticky málo. Třeba zasadit strom...

V pondělí jsem si na oslavu narozenin rozhodl dopřát nějaké to pivečko v oblíbené pivnici na zimním stadionu. Když už nás výčepní po zavíračce opravdu vyhazovala, objevili jsme v křoví malý stromek, břízku i s kořenovým balem, kterou zde bůhvíproč někdo jen tak zanechal. Listy měla ještě naprosto svěží a tak nás napadlo, že by nebylo špatné ji někam zasadit. Cestou domů jsme také hned objevili naprosto výborné místo... Hned vedle stadionu je parčík, který zaujímá místo bývalého hřbitova. A přesně tam jsme objevili ideální prostor pro zasazení stromu. Hned v úterý se v pivnici sešla skupina individuí ještě o trošičku divnějších než obvykle. Jeden přišel do hospody s rýčem, druhý táhl kýbl. Naštěstí se tomu nikdo ani moc nedivil a vzhledem k tomu, že i sama výčepní se akce STROM účastnila, na náčiní nikdo nic nenamítal. Po zavíračce jsme se tedy kradmo vyplížili z hospody s rýčem, kýbly plnými vody, chňapli do ruky břízu a jali se vybírat to nejlepší místo pro její osazení,. Během několika minut byla jáma vykopána, osazena a opět zahrnuta, pevně ušlapána a důkladně zalita. Pod rouškou tmy pak okolo asi 1,5 metru vysokého stromku postávalo zhruba 8 postav a ještě několik minut debatovaly, jak dlouho zde asi naše bříza vydrží. Mimochodem, dali jsme jí jméno Robert, poněvadž ten den má Robert svátek...
Ano, jsem zvědavý jak dlouho tam vydrží stát a růst. Třeba se vůbec nevzchopí a za dva dny opadá a uschne. Třeba jí už dnes večer zlomí nějaký pubertální arcizmrd jenom proto, aby si dokázal, jak je drsnej a hustej... Třeba přijedou sekáči z technických služeb a přijde jim jako naprosto nemožné se při sekání trávníku vyhnout stromku a vezmou to napřímo Robert Nerobert. A třeba tam za padesát let bude stát vysoká bílá bříza a nikoho ani nenapadne, za jakých okolností se tam dostala.
Já vlastně ani nevím, jestli to třeba není zakázaný, jen tak si takhle bez povolení sázet stromy. Za rok okolo třeba půjde úředník z města a s hrůzou zjistí, že tenhle strom tedy opravdu nebyl schválen radou města do územního plánu a musí pryč.
Proč o tom všem píšu? Nikdy bych nevěřil, že na člověka může zasazení jednoho stromu tak silně zapůsobit a nejsem sám. A taky je mi jasný, že nezůstane jen u Roberta, tím spíš, pokud mu někdo způsobí nějakou újmu... Pár míst, kde by se strom opravdu hodil znám.
A když všechno dopadne tím nejlepším možným způsobem, budeme se každý rok 29.4. scházet v stínu jeho větví a s flaškou čůča v ruce bilancovat...
A co já? Pracuju ve stavební firmě, takže stavění domů nemá smysl komentovat. Strom jsem zasadil včera... Takže už toho věru moc nezbývá do naplnění jistých okřídlených hesel....

P.S. Kdo si to ještě nezkusil, fakt je to hustý, vřele doporučuju!