Kariéra, aneb strmě do nikam

Už je tomu celkem solidně let, kdy jsem jako dostudovaný středoškolák postavený před realitu normálního života byl nucen spatřit krutou realitu nutnosti vydělat peníze za účelem vlastního přežití. Tehdy jsem relativně rychle poznal, že na místo prezidenta republiky mne nepřijmou, byť mi bylo jasné, že bych jeho práci zvládl levou zadní. Stejně tak jsem se rozloučil s myšlenkou být kosmonautem, ředitelem ČEZu, či úspěšným podnikatelem v jakémkoli oboru. K většině takových pozic prostě nebyly dobré startovní podmínky, popřípadě osobní predispozice. Začal jsem tedy pěkně od píky a po dělnicku… Počítání rohlíků na lince v pekárně s občasným zpestřením v podobě vraždění všudypřítomných švábů a podobné havěti… Základní vojenská služba, která krátce po mé službě pozbyla povinnosti, takže jsem ji v podstatě absolvoval jako jeden z posledních. Mimochodem každodenní pletí trávy z mezer mezi panely na tankovém seřadišti mne skutečně naučilo, jak bránit vlast a bojovat za ni… Pak opět příjemná práce ve Škodovce, kde jako zaměstnanec s číslem 47921 jsem nejprve dva roky drandil na ještěrce výrobními halami a převážel plechy, sprchován výboji jisker a ohlušován rachotem vznikajícím při sestavování přibližovadel. Postupně se přeci jen zadařilo a kariéra začala pomalu stoupat. Vedoucí skladu, vedoucí centrálního skladu, logistik (stále pod číslem 47921)… Zaměstnání v oboru na hony vzdáleném od středoškolských ideálů a preferencí… Zaměstnání v relativním klídku, beze strachu z krize, nebo platební neschopnosti zaměstnavatele. Zaměstnání v teple kanceláře s jistotou třeba nadosmrti… Jenže kdo by v 25 letech toužil po jistotě šedivé práce v kanclu, bez možnosti okamžitého rozvoje. Vidíte tam stále ty ideály??

Takže nastalo období změn. Poslední den jsem za sebou s radostným výkřikem ve velice uvolněném výskoku zanechal brány škodovky a hned následující den už vykládal svých pět švestek na nový pracovní stůl v novém podniku… Bohužel uvolněný výskok skončil pádem na kolena… Když už jsem za relativně mrzký peníz (doufaje, že časem se vše v dobré obrátí) trávil v práci 14 hodin denně včetně minimálně jednoho z víkendových dní, bez nároku na placený přesčas a podobně, utekl jsem z boje dřív, než opravdu začal a ozkoušel si, jaké to je, podat výpověď ve zkušební době bez udání důvodu.

Ráno byla výpověď podána a ještě ten den odpoledne jsem nastoupil do Prahy do další práce… Bez požadavků, bez pečlivého vybírání, hlavně rychle pryč ze zaměstnání, které se závratnou rychlostí přeměnilo v nechtěné bydliště… A jak se říká, nic se nemá uspěchat! A velmi často to také platí. Útěk mne dovedl do firmy, kde byl velmi malý prostor k jakékoli seberealizaci. 8-10 hodin strávených u počítače při obsluze po domácku stavěného operačního systému. Přijmout objednávku, zadat objednávku, zkontrolovat plnění objednávky, zatelefonovat navazujícímu článku, zatelefonovat zákazníkovi, vyfakturovat objednávku, zaarchivovat objednávku… Tento každodenní koloběh občas okořeněný hádkou se zákazníkem který není schopen pochopit, že kvůli tajfunu v čínském moři jeho zcela kvalitní čínské elektrické nože na kukuřičný chleba dorazí o několik dní později, byl po čase opět značně únavný. Jsem člověk, který potřebuje kreativitu a pestrost, třeba i náročné řešení různých situací. Nikoliv však pět dní v týdnu od rána do večera od A do Z to samé. Uplynul tedy sotva půlrok a vítr změny zavál opět do mých zad. Tentokrát jsem se nijak neunáhloval a když mi po několika pohovorech známý nabídl možnost přijmout pozici vedoucího dopravy a vozového parku v jisté stavební firmě, navíc v Poděbradech, ani chvilku jsem neváhal. Pracovní doba končící takřka striktně v 15:00, pracoviště od domova vzdálené 13 km… To byly argumenty, které hovořily pro tak silně, že jsem přijal i nabídku relativně velmi nízkého platu při nástupu s velice přesvědčivým příslibem jeho rapidního zvýšení po zkušební době. Tři měsíce utekly jako voda a místo smlouvy na neurčito a zvýšení platu přišlo prodloužení zkušební doby o 5 měsíců a nulové navýšení. Byl jsem však velice srdečně pochválen a povzbuzován k vyhlídce na konec června. Těch pět měsíců jsem beze zbytku využil k veškerému možnému zvýšení své kvalifikace a podobně, stále chválen leč stále za plat podobný platu uklízečky v supermarketu (přeháním, ale ne zase tak moc). Pak v Květnu přišla zpráva o tom, že se na svět připravuje nový člověk a to shodou okolností můj potomek a já si uvědomil, že na můj soukromý život mi plat sice stačí, ne však na to, abych důstojně zabezpečil rodinu. A vzhledem k tomu, že rodinu uživit chci, napjatě jsem očekával konec června a ono slibované odkládané rapidní zvýšení platu. Z textu je nasnadě, jak to celé dopadlo. Přišel konec června a s ním takové zvláštní tanečky mezi vedením firmy a mou osobou, až mi na stole k podpisu přistála se slovy díků smlouva nová, avšak něco na ní nehrálo.. Onen „rapidní“ nárůst totiž nepokryl ani částku, o kterou se mi zvýšil nájem v bytě. S touto variantou jsem tak trošku naneštěstí počítal, doufaje však, že na ní přece jen nedojde. Došlo.

Upřímně řečeno jsem už docela utahaný ze změn zaměstnání, poznávání nových kolegů, nových firemních zvyklostí a celého toho kolotoče. Upřímně řečeno nejradši bych našel místo, kde ze sebe člověk nemusí dělat naprostého kreténa za almužnu, nebo kam se nemusí stěhovat na 20 hodin denně. Chápu, všude je chleba o dvou kůrkách, ale proč na mne sakra vždycky vyjde ta spálená? Třeba je to jenom můj subjektivní pocit a i vy máte štěstí (smůlu) na podobné žumpy a dna, ale stále doufám, že se to jednou zlomí. Nicméně počtvrté ve dvou letech dávám výpověď. Což se mimochodem opravdu skvěle vyjímá na životopisu a předpokládám, že mne každý velmi rád zaměstná, když si představí, že mu zase za půl roku ukážu záda. To sice nemám ani v nejmenším v plánu, ale nechat si kálet na hlavu, nebo se stát otrokem za hrstičku rýže vážně nemám zapotřebí…

Na závěr tedy použiji frázi kolegy Disparity, který práci shání již o něco déle: „Kdybyste někdo nabízel skvěle placenou práci, ve které bych nemusel nic dělat, neváhejte a ozvěte se! Doporučují mě čtyři dentisti z pěti.“