Jen těžko uvěřitelné se stává skutečností!

Je mi 27 let, vystudoval jsem střední školu a jako jeden z posledních jsem absolvoval i naprosto zbytečný rok základní vojenské služby. Po vojně místo snah o další studium uchýlil jsem se k práci, abych mohl bez problémů uspokojit své potřeby ohledně výdajů. Poměrně rychle jsem vylétl z rodného hnízda a s nyní již bývalou přítelkyní společně žil v nájemním bytě v Nymburce. Prostě pohoda, roky ubíhaly, čas od času nastala nějaká změna v podobě rozchodu, nebo jiné zajímavosti....

Je mi 27 let, většinu z posledních sezon jsem trávil napůl prací a napůl aktivním životem. Aktivní život v mém podání neznamená sport, nýbrž spíš cestování, turistiku, přátele a napříč tím jako nepřetržitá linka se vine jeden velký nekonečný mejdan. V bytě 2+1 napůl sdíleném s kamarádem, v pokoji nevelkých rozměrů zařízeném stroze skoro jako na nějaké vysokoškolské koleji jsem trávil pouze čas nutný k odpočinku....

Je mi 27 let a ačkoli doba, kdy mi zhruba v patnácti Nymburských hospodských zařízeních obsluha tykala a vítala mne už ve dveřích slovy "Nazdar Prochore" , pomalu pominula, přesto o sobě nemohu říci, že bych byl nějak výrazně usedlý typ. Před dvěma lety jsem s kamarádem založil něco jako organizaci s názvem CK Špunt. Za tu dobu jsme uspořádali spoustu akcí, výletů a úletů s heslem Za hranice soudnosti a mnoho z nich tyto hranice skutečně dalece přesahovalo. A plánů do budoucna je stále mnoho....

Je mi 27 let, což je věk, v kterém většina našich rodičů již dávno byli našimi rodiči a nepřišlo jim na tom absolutně nic divného, ba naopak....

Je mi 27 let a nebude mi ještě ani 28 a na světě již bude o jednoho člověka víc. Ta myšlenka, která mi ještě nedávno přišla jako naprosto absurdní, totiž zplodit potomka a vychovávat jej v této šílené době, se stala skutečností. Ačkoli jsem se první dva dny poté, co mi byl onen fakt mou milovanou sdělen, nezmohl ani na větu jednoduchou, teď už se vše vrací do normálních kolejí. Jak moc byla ona pomyslná výhybka přehozena a tudíž se bude má nová cesta odchylovat od té dosavadní je nyní těžké určit a posoudit....

Je mi 27 let a mou hlavou se honí myšlenky, které tam nikdy nebyly... Svatba... Jméno toho malého... Bydlení... Výchova... Hrdost... Všechno pěkně zmateně a bez ladu a skladu. Lhal bych, kdybych řekl, že v tom mám jasno. V jednom ale jasno mám: Bude to dobrý.

Je mi 27 let a život jde dál...