Portské v Paříži - Špunti v ráži. Díl druhý

Podle mapy jsme zaměřili hotel a celkem bez problémů se propletli spletitými uličkami centra Paříže, až k místu, kde se nachází. Celou cestu bylo jasné, že zaparkovat nebude úplně snadné, všechna parkovací místa byla obsazena, nehledě k tomu že všechna jsou zahrnuta do jakéhosi systému placeného parkování, které je na kartu, kterou vám vydají bůhví kde. Vyložili jsme tedy zavazadla a po krátké poradě bylo rozhodnuto, že dvě posádky ve složení Salám + Pračlověk a Óňa s Ondrou pojedou hledat parkování někam mimo centrum. My ostatní jsme se ubytovali v hotelu a začali zkoumat okolí.

Hostel u tří kachniček.

3 ducks není hotel, jak jsem výše mylně uvedl, nýbrž klasický levný hostel, kde můžete bydlet za pár Euro, narazit na spolubydlící z celého světa , a pokud nečekáte jakýkoli náznak pohodlí a luxusu, tak se i dobře vyspat. Hostel u tří kachen leží v samém centru, kousek od něho je zastávka metra a pěšky je to k Eiffelovce sotva deset minut. Pokud pomineme problémy s parkováním, tak je to naprosto ideální místo k nocování. Ubytovali jsme se do tří 4-lůžkových pokojů. Pokoje byly jako klícky. Tedy ne až zase tak uklizené, ale tak malé. Dvě palandy v místnosti zabraly většinu prostoru a zbyla pouze úzká ulička a asi 1 metr čtvereční na stolek. Hostel 3ducks je taková zvláštně členěná a velmi stará budova s malým dvorem uprostřed, z něhož vybíhají schodiště do prvního patra, kde se nachází většina pokojů. Do dvora se vchází recepcí, která je zároveň hotelovou internetovou kavárnou, barem a výdejnou snídaní. Na všech pokojích, chodbách a zdech visely varovné nápisy zakazující kouření na pokojích a konzumaci jakéhokoli vneseného alkoholu. Jediný alkohol, který se zde mohl popíjet, byl ten z hostelového baru. No nakonec ta pravidla zase tak hustá nebyla a vynalézaví češi v čele s Deníky dokázali vše předělat k obrazu svému. A dalo se spát i na záchodech.

Objev portského vína

Na hotelu se nám na ty čtyři parkovače nechtělo čekat a tak jsme se vypravili na průzkum okolí. Hned u hostelu jsme narazili na sámošku Franprix, což je zhruba ekvivalent naší jednoty, vrhli jsme se mezi regály a jali se zkoumat zdejší tovar. V košíku se postupně zjevovaly sýry, bagety, vínko… Prostě ty dobré francouzské pochutiny. Když v tom jsem v regále s vínem nalezl sekci určenou portskému vínu a po letmém přepočítání cen usoudil, že je zhruba dvakrát levnější než u nás. Portské jsem do té doby pil asi dvakrát v životě a z matných vzpomínek jsem věděl, že je to lahodný nápoj. Láhev byla asi za 6 Euro a nešlo odolat ji nekoupit. Po nákupu jsme pokračovali k Eiffelovce, cestou se občerstvovali křupavou bagetou a portským vínem a bylo dobře. Široké bulváry lemované alejemi platanů, fasády budov zdobené plastikami a balkony s ozdobně tepanými zábradlími. Paříž mne chytla na první pohled. Došli jsme k Eiffelově věži, kterou jsme měli takřka celou dobu od hotelu na očích, a chvíli poseděli na lavičkách přímo pod její obrovskou ocelovou konstrukcí. Chtěli jsme počkat na Deníky, Pračlověka a Ondru, neb se brzy měli vrátit z parkovací akce.

Eiffelovka

Od kluků ale přišla zpráva, že je parkování natolik unavilo, že se musí občerstvit v hospodě a tak nedorazí. My jsme se tedy po chvilce rozmýšlení rozhodli věž zdolat a to po schodech, neboť výtah je pro lamy a navíc stojí hodně Euro, 600 schodů taky ještě nikdy nikoho nezabilo… Takže jsme za potýrání svých těl na dlouhém kovovém schodišti zaplatili zhruba 4 Eura a šlo se. Pohled z Eiffelovky na Paříž z vrchu mne oproti pohledu z ulice dost zklamal. Obrovské rozlehlé město vypadalo šedivě a fádně, do toho trocha podzimního smogu a výsledek na mne působil až skoro děsivě. Naštěstí ten pohled krásně zneutralizovala hladina portského a také pocit toho, že jsem se svými ne zcela nezakouřenými plícemi vyběhl 600 schodů. Pokochali jsme se tedy pohledem na Paříž z vršku, poctili ocelové monstrum nálepkou špuntu, fotografové vytvořili spousty snímků a šlo se dolů… Bylo okolo páté a v nedalekém louvru ten den měli studenti vstup zadarmo. Proto se někteří rozhodli poslední hodinku strávit pohledem na Monu Lisu. My ostatní jsme se rozhodli odebrat na hostel a po náročné cestě si trošku odpočinout. Cestou jsem nakoupil zásobu portského, určenou k porušení jednoho z nejzákladnějších pravidel pro hotelové hosty. Také jsme trošku zabloudili, poněvadž spletité uličky Pařížského centra nebyly zcela přehledné. Večer byl ve znamení alkoholu a únavy a karet. Konečně jsme se také setkali s parkovači, kteří právě vyhlašovali útok na zásoby hotelového baru, především pak na zásoby lahvového piva, které tím doznaly značných ztrát. A pak byla sobota a to dopíšu po neděli : - ) MUHEHE