Divadlo Orfeus – Roland Topor: Dítě pana Vavřince

Tento týden jsme navštívili výše uvedenou hru v divadle Orfeus. Bylo to zdejší první představení v letošní sezóně a já jsem byl již velice natěšený. V loňském roce jsme byli v divadle Orfeus dvakrát a pokaždé to pro mne byl jeden z nejlepších divadelních zážitků.

Divadlo se nachází v Praze kousek od Anděla ve sklepě jednoho ze zdejších činžáků, prostor je rozdělen na sál pro zhruba 40 diváků a na divadelní kavárnu, kde si před a po představení může člověk dát pití či něco drobného k jídlu. Ceny za občerstvení jsou lidové. Pivo za 15,-, vynikající zelňačka za 15,- a nebo třeba utopenec za 12,- korun. Atmosféra v divadle je neskutečně příjemná a tak každému doporučuji jeho návštěvu

Pokusím se tu napsat takovou malou „recenzi“ na hru Rolanda Topora: Dítě pana Vavřince.

Hra je členěna na dvě části. Samotné divadelní představení a poté tisková konference s autorem. První část se odehrává v divadelním sále a druhá po krátké přestávce přímo v kavárně, kde herci sedí přímo mezi diváky. Jemně absurdní hra pojednává o panu Vavřinci, váženém občanu jednoho francouzského městečka, který na dveře od svého domu přibije hřebíky své dítě. Na pódiu poté defilují herci v různých převlecích a vedou hovory s panem Vavřincem a nebo jen mezi sebou. Jsou to krátké dialogy o dítěti přibitém na dveřích. Nikdo z měšťanů ani kolemjdoucích si netroufne za tento čin pana Vavřince kritizovat a tak padají slova typu: „Pane Vavřinci, umí vaše dítě chodit?“ „Ne, je ještě příliš malé, než aby dosáhlo nohama na zem.“ Různé postavy se snaží na přibitém dítěti i profitovat. Například prodejce lepidla, který panu Vavřincovi nabízí, že by místo hřebíků mohl použít lepidlo. Je ochoten mu jej nechat i zadarmo řka, že to bude velmi dobrá reklama. Celou hru provází občasnými čtenými vstupy principál divadla Radim Vašinka a člověk neví, zda se smát a nebo nad celou věcí hodně přemýšlet. Chvíle kdy lidskost ustupuje naprosto jiným lidským vlastnostem, jako je lhostejnost, hamižnost... jsou zde zobrazovány velice inteligentní avšak také dosti absurdní formou, což hře na kvalitě nijak neubírá. Celý ansábl divadla čítající okolo deseti herců se na pódiu střídá v různých převlecích obrovskou rychlostí a hra má tak skvělý spád. Dítě umírá, utýrané a ohlodané až na kost veleváženým panem Vavřincem, v závěrečném soudním procesu je muž díky svědectví sousedů a měšťanů zproštěn jakékoli viny. Všichni se shodují na tom, že pan Vavřinec je vážený a čestný muž a nikdo si ani nevzpomíná, že by kdy viděl dítě na jeho vratech. Druhá část hry, tisková konference je poté stylizována jako tisková konference, kdy autor hry Roland Topor (Radim Vašinka) je vystaven kritickým dotazům přítomných zástupců tisku. Tiskovka evokuje silný pocit, že mezi lidmi v době pana Vavřince a současnými novináři není naprosto žádný rozdíl. Celá hra je v amatérských podmínkách krytového divadla Orfeus vyvedena velice zdařile a překypuje inteligentním humorem, který v poslední době okolo nás dost chybí. Proto přeji divadlu Orfeus mnoho zdaru v další existenčně velmi náročné sezóně a panu Vašinkovi, principálovi divadla a celému sboru mnoho zdraví a pevných nervů!