Sám si vařím, sám si peru...

O kousek dál, na jiném blogu kamaráda Josefa K. se můžete čas od času dočíst o jeho kulinářských pokusech, včetně jím objevených zaručených receptů. Já jsem se pod babiččinou taktovkou naučil vařit prakticky všechno, na co si vzpomenete již v útlém mládí a kdo někdy něco ochutnal, ten třeba i potvrdí, zda se ty moje blafy dají konzumovat, nebo nikoli. Jisté je, že pokud je komu, tak vařím velmi rád a často. Sám sebe ovšem většinou odbudu specialitami, jako jsou: Čínská polévka Yum Yum, párek na deset způsobů, vejce na deset způsobů, párek s vejci na tři způsoby, toast, utopenec, či nakládaný hermelín někde v knajpě... Prostě mne skutečně nebaví stát hodiny u plotny, jenom abych se sám najedl a pak ještě myl spoustu zapraseného nádobí... Nicméně hlady netrpím a myslím, že ani nikdy moc trpět nebudu, poněvadž nejsem ani trošku líný se najíst.
Jiná činnost obsažená v názvu tohoto článku pro mne byla ale dlouhá léta utrpením. Od jisté doby totiž z mého pronajatého bytu společně s mou dívkou odešla i pračka. Samozřejmě jsem oplakával odchod dívky a absence předmětů, které si po právu odnesla jsem nelitoval. Nicméně po nějakém čase logicky nastala situace, kdy bylo nutné pro nedostatek nositelných svršku vyřešit jejich očistu. Dlouhý čas jsem tak převážel oblečení k přátelům a zpět, jezdil třeba uprostřed týdne s krosnou a v lidech vzbuzoval pocit věčného trampa. Byla to činnost logisticky nejen náročná, ale také ne vždy proveditelná. Drobné a podstatně nejznečištěnější oblečení jsem pral doma v lavoru, jen to mýdlo s jelenem jsem si nikdy nekoupil.... No a v poslední době už jsem toho začal mít natolik plné zuby, že jsem se rozhodl pro čin nevídaný, totiž zakoupit si automatickou pračku. Zhruba tři dny jsem v kuse projížděl katalogy a nabídky všech internetových prodejen, porovnával ceny, zkoumal značky a recenze na ně. Zjišťoval kolik různých schopností a vlastností taková pračka může mít. Zvažoval, zda bude výhodnější plnění vrchní, nebo boční. Jestli je potřeba aby pračka ždímala na 1200 otáček, nebo stačí 1000, zda je lepší buben nerezový, nebo ze speciálního plastu. Propočítával průměrnou spotřebu vody na 5 kilogramů prádla.... Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Každopádně jsem se dostal k velmi zajímavému poznatku, totiž že taková pračka je v internetovém obchodě zpravidla o několik desítek procent levnější, než v obchodě kamenném. Navíc internetové prodejny nabízejí dovoz zdarma a spoustu jiných výhod. Nevýhoda je, že čas onoho závozu nejde úplně přesně ovlivnit a dovolenou jsem si na to brát nejen nemohl, ale ani nechtěl. Takže zbývalo oslovit někoho známého, kdo by ji se mnou v některém skladu některého z oněch internetových obchodů vyzvedl. Tím pádem jsem musel vyloučit všechny obchody z Ostravy, Budějovic, Plzně a podobně, ačkoli byly mnohdy o nějakou tu stokorunu levnější. Nastalo další kalkulování, porovnávání značek... Po tomto několikadenním maratonu jsem se rozhodl pro jednu z nich. Na první pohled bílá krabice s několika tlačítky, na pohled druhý automatická pračka s mnoha funkcemi a skrytými schopnostmi... Stačilo zmáčknout tlačítko koupit a nastavit „vlastní odběr“ a nebylo cesty zpět. Během několika chvil mi z obchodu zavolali, že moje nová hračka bude připravena v pondělí k odběru. A tak jsem odvolal svou hodinu čínštiny, zavolal Blonďákovi, aby mne i s autem čekal na oné adrese, podepsal kupní smlouvu, naložil pračku a s pocitem nově nabitého majetku vyrazil k domovu. Cestou jsem ještě zakoupil další velmi potřebnou věc – Sušák na prádlo. (V Plusu za 200,-) Zapojit celý ten aparát už byla díky návodu hračka, navíc už jsem něco podobného kdysi dělal. Podrobné studium pracích programů mne i dostatečně teoreticky vybavilo pro samotný proces praní. S materiálem určeným k očistě také nebyl sebemenší problém, jen dát pozor, aby se bílé nepomíchalo s barevným, vyloučit nové kusy, aby náhodou neobarvily ty staré. (s tím naštěstí také nebyl příliš velký problém, neboť zase tak velký počet nových věcí nevlastním). Ještě doběhnout do obchodu pro nějaký ten prášek, případně aviváž... Nacpat prádlo do otvoru pro prádlo, nasypat dle návodu potřebné množství prášku do správného šuplíčku. Nastavit správný program. Zmáčknout start... a čekat. Pračka začala vydávat zvuky a já se na ní chodil co pět minut koukat, jestli je všechno v pořádku. Po dvou hodinách mi program skončil, dvířka se otevřela a z vlhkého prádla se linula nádherná vůně Orchidejí... Jasně, jsem z toho doslova vyplácaný, ale považte, kolik mi tato věc ušetří času, stresu a starostí... Právě teď už peru potřetí. Testuji praní bílého prádla a ani se na pračku nechodím dívat, neboť jí již věřím. A na závěr: Je bílá, má 1200 otáček, plní se předem a zbytek je v návodu.