O agresivitě a jednom zlomeném malíčku

Nikdy mne nenapadlo se zamyslet nad tím, kolik různých věcí, pohnutek, činností a tak dále nazýváme agresivními či agresivitou. Teď rozjímám společně se svým zlomeným malíčkem tady u Filipova notebooku a napadá mne spousta věcí. Ke zlomenému malíčku se ještě dostanu, ale začnu jinak. Je spousta věcí, které nazýváme agresivními a spousta lidí, o kterých si to myslíme. Je spousta činností, které jsou pro nás agresivní, stejně jako mnoho podnětů, které nás dráždí... Uvedu několik příkladů: Jdu po ulici a pozoruji svět kolem sebe. Projde kolem mne dívka, která je navoněna velice agresivní substancí, jež mi div nevypálí nosní sliznici. Nasnadě je, že potom mám sotva sílu se podívat za nositelkou onoho pachu. Pokud se přece jen otočím, vidím postavu navlečenou do agresivních barev, nejčastěji nepřirozeně růžový úsporný obleček. Raději odvrátím pohled a jdu dál. Ze všech stran na mne útočí agresivní reklamy: Kup si mne, jsem nejlepší... Jak jsi mohl přežít bez našeho pracího prášku? Ty ještě nepřebaluješ své dítě do našich plen? Jak je možné, že jíš obyčejnou stravu, když ta naše instantní nikdy nevytváří hrudky a chutná, jako by ji uvařila tvá babička? Kup si Volvo, je to dobré auto! Bída je levný!.. a tak dále a tak dále. Když je reklama v podobě letáků, ba i různých boardů, dá se to snést a ignorovat, ale když agresivně vstupuje do vaší mysli v podobě zvuků, které slyšíte kamkoli vstoupíte, v podobě barevných tramvají, reklamních agentů, kteří vám zastupují cestu, tak už se jen tak nevyhnete. Agresivní může být i například hudba, či zvuky. Vysoké či nízké tóny můžeme považovat za agresivní, pokud na nás působí ve chvíli, kdy nejsme schopni je ignorovat, nebo utéct jinam. Velice agresivní jsou každý rok například nové kmeny chřipkového viru, standardní očkování na ně nefunguje a klasické léky nezabírají. I jiné nemoci mívají agresivní průběh, se kterým si lékaři nevědí rady... Takový poštovní doručovatel zase často naráží na agresivního nejlepšího přítele člověka, který agresivně střeží páníčkův dům, nedbaje nutnosti pravidelného doručování periodik.

Možností a typů agresivity je mnoho, ovšem tou, která nám nejvíc otravuje život a nutí přemýšlet, je agresivita lidská, která se čas od času objevuje prakticky u každého, ale někteří jedinci jsou jejími nositeli po většinu času svého mrzkého života. Agresivní člověk může být anarchista, komunista, demokrat, otec od rodiny, matka od rodiny, zloděj, podnikatel, politik i ošetřovatelka dojnic. Agresivita podle mne nezávisí ani na společenském postavení, ani na vzdělání, na věku ani na profesi, ba dokonce ani na životní zkušenosti... Sám o sobě jsem si nikdy nemyslel, že bych mohl být agresivní a přesto se občas stane situace, kdy má člověk sto chutí někoho uškrtit, ukopat, zabít, zrušit a nebo na něj poslat mamku. Poslední dobou mi také čím dál víc vadí, když se někdo chová agresivně vůči někomu, kdo o to očividně nestojí, poněvadž je slabší, klidnější, no zkrátka o to nestojí. Začíná mi vadit, když někdo neumí pustit staršího sednout v tramvaji, vadí mi když se starší chová jako magor, když si sedne někomu takřka na klín, aniž by slušně požádal o místo.... Začíná mne iritovat, když si někdo vyskakuje na dívku či ženu. Chladným mne nenechá ani když si někdo, kdo je v přesile dovoluje na jednotlivce. Ale je fakt, že ještě o trošku víc mne v poslední době prudí schopnost davu vše bedlivě sledovat a přitom se tvářit neviditelně a nezúčastněně. Moc bych si přál, s podobnými věcmi se nesetkávat, ale vzhledem k tomu, že tupců kolem sebe máme moc a moc, tak je to přání nereálné. A tím taky tenhle divný článek zakončím. Píšu ho se zlomeným malíčkem. Malíček jsem si zlomil o nácka. Nácek se chtěl prát. Nácek si společně se svými deseti kamarády dovoloval na pět chlapů. Ti chlapi nic nevyprovokovali a vzhledem k tomu, že je znám, tak vím, že jsou to lidi v pohodě. Nácka jsem zahodil přes zábradlí. Vše se odehrálo na hokeji, kam chodím už 8 let a nikdy se nic nedělo. Jeden nácek byl odvezen s těžkým otřesem mozku do nemocnice. Druhý má ruku v sádře. Ostatní utekli a zraněné nechali na místě. Udělal bych to zase. Nikomu z nás se nic nestalo. Až na můj zlomený malíček, který jsem si způsobil někdy během oné agresivní euforie. A pak taky na ten pocit vinny, kterého se neumím zbavit, ačkoli vím, že to bylo dobře.... Jo a abych nezapomenul, pěkně hnusně agresivní dokáže být také hmyz, ještě že už je podzim a jim to chladno nesvědčí, na rozdíl od nácků naštěstí nenosí zimní oblečení...