Kdyby někoho zajímalo, co mi duní v hlavě, tak odpověď není nijak složitá. Je to kapela Už jsme doma. Takže kdo mne trošku zná, muselo mu to být naprosto jasné už na začátku tohohle divného příspěvku. Já jen že jsem se nedávno zase setkal s označením punková kapela a to mi nějak nejde na rozum. Posuďte sami. Přikládám text jedné ze skladeb z posledního alba Rybí tuk (2003):
Tvář
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Loužička nestálosti
Slaný lidský kalamář
Vypuštěná do dlaní
se lepí prstům na bříška
Bojí se
že na světle
zcela oprýská
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Písmenka pochybností
Slabý lidský slabikář
Stéká mi tvář s obličeje
na polštář
Skrývá se jak téměř vytrhaný
lidský kalendář
Tvář mi stéká
dolů na polštář
O dlaně oddaně
se zachytá
Prosí ať se nehýbám
že nic se nikdy nevrátí
Že stéká jako modlitba
po vosku prokletí
Tvář pružinu napíná
a doufá že ji vymrští
Že steče jako bublina
po vosku neštěstí
Proteče mi prstama
a zbyde z ní jen ozvěna
Vrátí se do neznáma
kde je zrozená
- - - - - - - -
Sobě tváří v tvář
sedím s tváří v dlaních
Výslech už začíná
Každý brání svá
chybná rozhodnutí
Jen tvář je proklíná
1 komentář:
dobry start
Okomentovat